Obec Hutisko-Solanec

M. Jahn: VALAŠSKÁ LEGENDA

Když Pánbíček dělil mezi lidi kraje,
Slovákovi zem dal, révy žár kde zraje,
Hanákovi zase žitné, řepné lány –
jenom starý Valach stál tu zadlubaný.

“A co bude se mnou? Vždyť jsem tady taky,
milý Pámbíčku – a nejsem ledajaký!”
zhorka usiluje Valach o své právo,
zrudl, nasupil se víc, než bylo zdrávo.

Pámbíček se dívá – neví, co má říci,
jenom hledí do těch rozpálených lící.
Ví, že před vrchností nerad hrbí záda
Valach od jakživa – zlá tu bude rada.

“Dostanete všeci, pěkně podle řádu,”
Pámbíček už praví, hladě bílou bradu.
“Ti už mají svoje – a ty za své vzdory
vedle nich mít budeš jenom černé hory.

Ty ti budou šumět stále do roboty
a přes všecky těžké klopoty a sloty
milé tobě budou, Valášku ty starý,
že už nezatoužíš nikdy přes kotáry!”

Klopí zraky Valach, rozvažuje chvíli,
vrtí sivou hlavou, k čaganu se chýlí
a pak Pámbíčkovi, jak to myslí, praví:
“Ať už je to jak chce – dej nám Pámbu zdraví!”

Pámbíčkem si pleskli na domluvu v dlaně –
a už čárá Valach vrchem ke své straně,
ke svým horám černým jako peruť vraní,
aby v nich tam zůstal navždy, do skonání …