Historie Solance
Solánec,
ves mající jméno od vrchu Soláně, pod nímž z časti se rozkládá. Vzdálena je 7,6 km jihovýchodně Rožnova a rozložena ve výšce 520 až 860 m n. m. Je katastrální i politická obec mající 16,68 km2 půdy.
R. 1675 bylo zde 37 domů a do r. 1679 přibylo ještě 16;r. 1834: 118d., 870 obyv.; r. 1880: 1056 ob., r. 1900: 165 d., 1076 ob., z nichž 1004 kat. a 72 helvétského vyznání, národnosti české.
Osada rozložena je z menší částí podél okres. silnice potoka Soláneckého od kostela hutiského až po vrch Soláň v délce více než 4 km., z větší části po úbočích vrchů, v různých ráztokách a podél potoků níže uvedených. Příční rozloha obce obnáší nejméně 8 km.
Solánec patří na předním místě mezi ty osady, jejíchž chalupy jsou roztroušeny, jako by je rozsel. Nejvíce seskupeno je chalup okolo fojtství, pod Soláněm nedaleko školy a podél potoka Mišného a potoka z Léščí.
V rozloze obce jsou následující potoky, které mají stejné jméno s údolím, jímž tekou: Solánecký, je hlavní a nejdelší jenž se na vrchu Soláni prýští, osadou protéká a do Bečvy se vlévá. Na pravém břehu vlévají se do něho potok Záhutský, ze Zárubně a pod Kání; na levém potok z Popeláře, z Léščí a ze Žebračky.
Vrchy: Soláň, Kyvňačka, Kání; Žebračka, Zapařenička, Cigánka, Jatky, Paprátoví, Palůch.
Dějiny. Osada založena byla v 16. století, neboť již r. 1583 v registrech měst Rožnova fojtství zdejší se jmenuje, ale rozšířena byla až v 17. století na obec.
Za války 30leté usadili se mnozí též na Solánci. Napřed náležela osada pod správu do Vigantic a teprve r. 1657 vyhlášen byl Solánec za dědinu a vedle fojta, který tu již byl, obdržel purkmistra a obecní úřad, jak dokazují registra gruntovní sepsaná r. 1657.
Druhé gruntovní knihy založeny byly r. 1744, třetí 1833.
Osada náležela hned od založení k panství Meziříckému a měla s Rožnovem stejné majetníky .
Poddanské poměry. R. 1676 fojt za nechování panského chrta dával 3 míry ovsa. Rolníků roku toho ještě nebylo; kromě fojta bylo v osadě jen 44 domkařů. Z těch každý sesýpal půl míry ovsa a dával 1 slepici a 4 vejce. – Obec za nebrání kořalky panské odváděla o sv. Duše 1 R. 21 kr. 3 d. a o sv. Martině též tolik.
Z veškeré dědiny se odvedlo platu kořalečného o sv. Duše a Martině 2 R. 6 kr. 3 d., ovsa 25 měřic, slepice 44 kusy a vajec 2 kopy 56 kusů.
Obec až na několik pasek a ráztok, jež patří k faře do Karlovic, přifařena je na Hutisko, ale kostel i fara leží na pozemku obce Solánec.
Než byla na Hutisku zřízena samostatná duchovní správa, přifařen byl Solánec do Rožnova, kdež též v nejstarší matrice r. 1656 založené je veden.
Před r. 1782 odváděla obec faráři rožnovskému desátku: vajec 21/2/2 kopy, peněz za desátkový sýr 2 zl. 24 kr., bílých grošů 7 zl. 24 kr. Tehdy měli do kostela rožnovského 3 hod. cesty, nyní do hutiského někteří minutu, jiní 11/2 hodiny.
V obvodu obce je 7 křížů.
Školství: Napřed chodívaly děti do farní školy na Hutisku, ale r. 1847 obyvatelé vzdálených chalup, osedlí na trati za Hutí a z Popeláře, najali si byt č. 93 za Hutí pro školu. Žáků bylo přes 50.
Poněvadž stavení bylo staré a též nestačilo, vystavěl majetník jeho Josef Majer pro školu dřevěné stavení r. 1873. Byla zde jen jedna světnice pro vyučování a komůrka. Bytu pro učitele nebylo, musil spáváti ve třídě.
Učitel výpomocný učíval zde 3 dny v týdnu a za kopcem na Hutisku zase 3 dny. Tak se učívalo po 16 let.
R. 1885 vystavěna byla pod Soláněm blíže okresní silnice úhledná dřevěná škola nákladem obcí Solánce a Hutiska. Na stavbu školy odprodala obec pozemky v ceně 300 zl. a ostatní uhradilo 100% přirážkou. Subvencí dostalo se 1000 zl.
Učitelé: Prvým byl Tom. Kahlig (1847-62). Bydlel na Hutisku a učil 3 dny za Hutí a 3 dny Hutisku za kopcem. Byl zkoušen a měl platu 120 zl. Josef Tomek (1862-78) učil již celý den za Hutí. Platu měl napřed 120 zl., pak 240 zl. a naposledy za nových zákonů 300 zl. Fr. Šulc (1886-99) učil již v nové školní budově a byl skutečným učitelem. Po něm je zde správcem školy Adam Palkovský.
Statistika školství: R. 1904 bylo školou povinných 96 žáků, navštěvujících 93. Škola má zahradu a tělocvičiště letní. Knižnice žákovská, Fr. Šulcem založená, má 100 svazků, učitelská, A. Palkovským založená, 23 svazků. Kronika školní jest od Tom. Kahliga.
Správa obce a jmění: Fojti byli na Solánci dříve než osada za dědinu byla prohlášena. Dle register gruntovních města Rožnova byl zde fojt hned r. 1583.
Solánské fojtství bylo původně malé, když stálo r. 1679 jen 50 R., ale časem přikupovali fojti pozemky, až vzrostlo fojtství na 216 jiter.
Fojti byli: Stoklasové (za tohoto fojta jmenuje se ještě druhý fojt Václ. Michut r. 1696), Křenkové a Borákové.
Purkmistři: Prvým purkmistrem po prohlášení osady za dědinu stal se Mikuláš Volek r. 1657. – Prvním starostou byl poslední fojt FR. Borák (1848-60), pak Jos. Mikunda a Pavel Koláček. Od r. 1870 doposud (po 35 let) je starostou František Mikunda.
Obecní výbor sestává ze 12 členů, z nichž jsou 3 radní.
Pečeti. Stará pečeť má ve znaku vrch Soláň, po němž běží zvěř, nad ním malé nezřetelné poprsí a nad tímto křížem hrábě a kosu. V polokruhu nad znaky je nápis: “Obecz Solnaska”. – Nová pečeť má ve znaku pluh a kolem nápis. “Obecní úřad obce Solance”.
Jmění obecní. R. 1840 měla obce 15 jiter roli, 7 j. luk, 100 j. pastvin, 7 j. lesa.
Obecního příjem r. 1902 bylo 1230 K, vydání 1935 k; obecní přirážky 40%.
Živnosti. Polní hospodářství sotva stačí na výživu rodin, jelikož půda je kamenitá, na svazích vrchů ležící a neúrodná. Proto osadníci pracují v panských lesích, dovážejí dříví a v létě chodívají na žně na hanou i do Rakous.
Když nastane doba žní, pomáhají si obyvatelé vzájemně jen za stravu a pití. Kdo chce žití obilí, vzkáže sousedům a sejde se 10 i 15 žnic a jak jsou s prací hotoví jdou na pole druhé. I starostovi sejdou se na zavolání ženci nebo sekáči na robotu a pracují za jídlo a nápoj. Zdal by se to zbytkem roboty, kdyby jenom na fojtství nebo u starosty pracovali, ale tak pomáhají si vzájemné sedláci i domkaři. Fojt a starosta ovšem k jiným na robotu nechodívají. Na mnohých místech musí hnůj na zádech v putnách vynášeti na roli a též úrodu na trakaři svážeti, poněvadž s vozem na mnohou roli ani vyjeti ani s ní sjeti nelze, jak je srázná. – Kde je příliš kamenitá půda, trhají ji hákem.
Bída je často příčinou, že mnohé vdané ženy i pasekářky dávají své děti k sousedům, by je kravským mlékem kojili, a samy jsou za kojné. Poněvadž se vracívají pěkně ošaceny a s penězi, následují příkladu toho bohužel i takové, které tuhá bída k tomu nežene.
K obvodu obce náleželo r. 1790 jen 60 jiter nuzných rolí nyní sem patří: rolí 306 ha., luk 356, zahrad 4, pastvin 470,5, lesa 502,7, neplodné půdy asi 30 ha.; celkem 1668 ha. půdy, z niž je zdaněno 1635 ha.
Usedlosti. R. 1675 byli zde kromě fojta jen samí domkaři počtem 44. Nyní je v obci selských usedlostí 36 a jedno větší, bývalé fojtství; domkařů s polnostmi je 89, bez polnosti 40.
Sedlák (pasekář) má 100-120 měr pole s pastviskem v ceně 5 až 6 tisíc korun. Poloviční pasekář 50 měr v ceně 2.800 K. Domek dřevěný bez pole má cenu 900 K. Stavějí si ho často sami,
Chov dobytka počíná se v posledním čase vzmáhati.
Průmysl a obchod. Obchodů a oprávněných řemeslníků je 13, řemeslných pracovníků 32. V obci je mlýn, pila, 3 hospody, 4 kupci. Před časy byly zde 2 mlýny, ale horní zanikl.
Na pozemku nynější obce bývaly hutě skelné, jak dosud svědčí jméno trati “za Hutí”. (Viz osada Hutisko!)
Na tratích “Uhliska” a “Popoláři” pálívali dřevěné uhlí a z popela dělávali škvarky na vyvařování a bílení prádla.
Dva lomy dávají kamení na regulaci potoků, která provádí se ze statní podpory. – Silnice z Krásna do Karlovic osadou vedoucí vystavěna byla nemalým nákladem vrchnosti i poddaných v letech 1819-1827.
Daní celkem 1893,05 K.
Vzdělání a zdravotnictví. R. 1890 nemělo čísti ani psáti 193 muž, a 154 žen, čili 36%; r. 1900 bylo v obci analfabetů 242 čili 22%. Časopisů odbírá se v obci 12.
Obec patří k poštovnímu telegrafnímu úřadu a k obvodu lékař, na Hutisko, ale jen dle názvu, neboť úřady tyto sídlí na Solánci. (Viz Hutisko!)
Různé zprávy. Nejstarší rodiny jsou Koláčci a Michúti.
Neštěstí a jiné události. R. 1875 napadlo na Končiny (Ostatky) tolik sněhu, že na Soláni 300 najatých osob vyhazovalo sníh, aby pošta mohla jeti. Sněhu bylo zvýší 1,5 sáhu. – R. 1876 kroupy zničily všechnu úrodu; ležely 2 dny. R. 1880 průtrž mračen.
Trati: Butorka (tvar malé nádoby břichaté), Hrubé a Malé Kání, Uhliska, Liščáčky, Finráčky (dle majitele), Baščárka, papraťová (paprati = kapradí), Jatky, Gigula (znamená vrch kopce), na Včelínku, Lopúnová (lopún = lopouch), Mynářka, Vápenka, Mizerka, Zárubňa.
Čarták. Na vrchu Soláni ve výšce 810 m stojí o samotě u cesty okresní veliký dřevěný hostince Čarták zvaný, v němž je též smíšený obchod. Před hostincem s druhé strany silnice je kříž, který vystavěla hraběnka Teresie Kynská, na němž je tento podivný nápis: “Bohu a jeho lidu. Od Teres. hrab. Kinský. 1827.”
Od hostince je překrásná vyhlídka na řadu pohraničních Karpat a jejich výběžky, na četná údolí, ráztoky a roztroušené chalupy. Hostinec leží na samých hranicích solánsko-karlovských. Budova stojí na půdě obce Solánce; pozemky vedlejší patří již do Karlovic. Na místě hostince stávala bouda pro pohraniční stráž “čarták” zvaná. Pak zde usazení byli loupežíví Korytáři a r. 1832 zřídila zde vrchnost hospodu.
Pohrabárna. Kus pod Čartákem směrem k Solánci stojí staré stavení. Byl to byt pro pohrabáče. Později byla zde hospoda “na Pohrabárni” zvaná; ale když vrchnost zřídila větší hospodu na Čartáku, zanikla. Nyní je z ní hospodářské stavení.
V údolí Zárubní zdržovali se ještě v 18. a na počátku 19. století zbojníci, o nichž mnoho vyprávěněk koluje.
Pověst o jméně Soláni. Na “Pohrabini” býval pasekář Planka. Pasák jeho pásl dobytek podél potoka Ryšáka a zpozoroval, že býk chodí často k malému prameni, jenž ze země nad potůčkem vyvěral a do Ryšáka vtékal. Zkoumal vodu a seznal, že je slaná. Pověděl to hospodáři, jenž pasáka zabil, aby tajemství toho jiným neprozradil a sám slané vody z kopce prýštící pro svou domácnost mohl upotřebiti. Vražda se prozradila, pramen vyschl, ale jméno zůstalo. Od soli v Ryšáku nazván kopec, z něhož pramen vyvěral, Soláncem. Ve skutečnosti dostal kopec jméno od salajky čili solajky (potaš), kterou pod kopcem z dřevěného popela před nedávnými ještě časy vyráběli.
Solanec
1583 – Osada založena byla v 16. st., neboť již roku 1583 uvedeno je zdejší fojtství v registrech města Rožnova, ale na obec rozšířena byla až v 17. st. – Fojti tady byli dříve na Solanci, než osada prohlášena byla dědinou.
1657 – Osada náležela napřed pod správu do Vigantic, že sousedního Hutiska ještě nebylo a teprve r. 1657 vyhlášen byl Solanec za obec a obdržel obecní úřad, jak dokazují registra gruntovní sepsaná r. 1657. – Druhá gruntovní kniha založena r. 1744.
1750 – Toho roku zúčastnil se Solanec zároveň s druhými obcemi stížnosti proti vrchnosti vedené Rožnovany za příčinou nespravedlivého vybírání daní a poplatků.
1827 – Silnice z Krásna do Karlovic vedoucí osadou dostavěna byla toho roku. Počala se stavěti hned r. 1819 nákladem vrchnosti a poddaných a táhne se nad osadou do příkrého kopce Soláně. – Na vrchu Soláni, ve výšce 810 m, postaven byl u této cesty na památku kříž téhož roku.
1832 – Proti kříži na Soláni, na místě, kde stávala bouda pro pohraniční stráž “Čarták” zvaná, postavila r. 1832 vrchnost hospodu, která sluje “Čarták” nebo “Na Čartáku”.
1847 – Toho roku zřídili si obyvatelé usedlí na trati za Hutí a z Popeláče v najaté místnosti školu. Ostatní děti chodily do školy na Hutisko.
1873 – Josef Majer, majitel budovy, v níž se vyučovalo, vystavěl v tomto roce dřevěné stavení o jedné světnici a komoře pro školu. Učitel spával ve třídě.
1875 – Na končiny (konec masopustu) napadlo tolik sněhu, že na Soláni 300 najatých osob prohazovalo sníh, aby pošta mohla jezditi. Sněží bylo zvýši půl druha sáhu.
1876 – Kroupy zničily všechnu úrodu. Ležely po dva dny.
1885 – Vystavěna pod vrchem Soláněm úhledná dřevěná škola s náležitými místnostmi.
1900 – Veliké sucho. Lidé jezdili pro seno a slámu až do Lipníka.
1912 – Provedena úprava obvodů obcí Solance a Hutiska. Některá čísla z Hutiska byla přičleněna Solanci a naopak.
1914 – Lidé za války živili se většinou kukuřicí.
1918 – V obci řádily černé neštovice. Ze školní budovy zřízena nemocnice. Nemoc donesli cikáni. – Na podzim španělská chřipka. Ze Solance a Hutiska denně 5 až 8 pohřbů. – Vojáci ze Solance přiběhli v srpnu domů. Četa maďarských vojáků je schytala. Zatím přišel převrat.
1919 – Dne 15. června vykonány první volby obecní dle poměrného zastoupení stran. – Zřízen komitét, jenž se stará o stravování chudé mládeže školní.
1920 – Dne 5. srpna průtrž mračen. Chalupa O. Slováka byla stržena.
1921 – Při sčítání lidu napočítáno 1109 obyvatel. – Zřízena lidová škola hospodářská, jež byla r. 1923 pro nedostatek místnosti zrušena.
1923 – Společně s Hutiskem založen sbor dobrovolných hasičů.
1924 – místo staré dřevěné školy vystavěná nová zděná budova nákladem 380.000 Kč.
1925 – Škola rozšířena na trojtřídní.
1926 – Prováděna regulace potoka “za Huťů”.
1927 – Zřízen polévkový ústav.
1928 – Obec přihlásila se za člena “svazu obcí okresu rožnovského pro lesní reformu”. – Dne 28. října slavnostně odhalen pomník padlým ve světové válce. Na mramorové desce jsou jména 27 padlých ze Solance a též jména padlých z Hutiska. – Dne 24. června, když pan prezident navštívil Rožnov, vzplálo na jeho počest v Solanci přes 20 svatojánských ohňů.
1929 – Bouře 10. června zničila úrodu a rozervala cestu “za Huťů”, jejíž oprava stála 30.000 Kč.
1930 – Založen kulturní spolek “Valašská Beseda”. – Započato s přestavbou pohodlnější okresní silnice do Karlovic, poněvadž dosavadní vede příkrým kopcem Soláněm.
R. 1750 stěžovali si dva sousedé zdejší při všeobecné žádosti horních dědin za úlevu v robotě, že dříve vykonávali 6 jetých a 19 pěších robot a nyní musí přes 100 beček piva z Rožnova a několik věder vína z Meziříčí do šenku na Hutisku odvézti.